Výsledky vyhledávání

Výsledky vyhledávání - RSS 2.0 Váš dotaz: Kód sbírky = "^ces_us_cat sb0000193^"
Nalezeno záznamů: 38

  1. 1. 25 - Asijská NpM

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětyAsijské sbírky Náprstkova muzea tvoří přibližně 52 000 předmětů, což představuje téměř polovinu muzejních sbírkového fondu Náprstkova muzea. Přední východ, Střední Asie a KavkazPrvní přírůstky islámské sbírky se dostaly do muzea jako příležitostné dary krátce po jeho založení. Mezi dárci je v historickém inventáři uveden i zakladatel muzea Vojta Náprstek se svou manželkou Josefou a celá řada soukromých osob. Některé z nich, jako např. malíř Antonín Chittusi (1847 - 1891), patřily k významným osobnostem veřejného a kulturního života minulého stol. Tyto dary byly většinou náhodného charakteru. Jednalo se o jednotlivé předměty - koberce, vzorky látek a oděvů a jejich doplňků. První větší sbírku daroval muzeu Alois Kašpar, kapelník, který pobýval na Krymu a ve Střední Asii. K rozšíření sbírky také přispěli tehdy významní cestovatelé. Josef Wünsch (1842 – 1907), Josef Kořenský (1847 - 1938) , ale i básník a spisovatel Julius Zeyer (1841 - 1901).Významnou část islámské sbírky tvoří předměty z kovu určené k běžnému dennímu užívání, jako jsou konvice, mísy, podnosy, talíře. Menší skupinu tvoří nádoby z arabských zemí, převážná část pochází z oblasti Íránu a Střední Asie, a to především z období od poloviny 19. stol. do začátku 20. stol. Běžnou íránskou produkci poloviny až konce minulého stol. dokládá soubor nůžek a dalších nástrojů z prolamované oceli a řada mosazných vykuřovadel a mešitních lamp nejrůznějších tvarů zdobených rovněž prolamováním nebo rytím. Postupně se také vytvořil reprezentativní soubor kovových nádob pocházejících zejména z oblasti Bucháry a Samarkandu z období 17. - 19. stol. Základem sbírky jsou předměty pozdní, přesto se v ní setkáme také se vzácnými předměty ze starší doby. Součástí islámské sbírky jsou zbraně. Většina z nich pochází z 19. stol., vzácněji se objevují zbraně starší. Mezi palnými zbraněmi jsou zastoupeny pušky a pistole především z Turecka, Balkánu, Afgánistánu a Íránu. Chladné zbraně dokumentují islámskou produkci 19. stol. v širším rozsahu jak typově, tak geograficky. Sbírka obsahuje různé typy dýk a nožů /džambija, handžár, péškabz, kindžál/, šavle /šamšír, kilídž, jatagan/ a meče. Do sbírky také patří součásti zbroje, ochrany předloktí, hrudi, přilby, štíty a prachovnice a další typy zbraní, jako jsou palcáty, kopí a bojové sekery. Šperky představují relativně malou část sbírky. Škála jejich typů však dokumentuje šperkařskou tvorbu z různých částí islámského světa. Sbírka zahrnuje náušnice, náramky, prsteny a pečetní prsteny a dále náhrdelníky, závěsy, ozdoby hlavy, paží a oděvu, spony k opaskům. Tyto předměty jsou vyrobeny z obecných nebo drahých kovů, z pocínované mědi, mosazi a stříbra, vzácněji ze zlata a jsou zdobeny např. mořskými korály, jantary, tyrkysy, perletí, perlami, rubíny a opály. Sbírka islámské keramiky není počtem rozsáhlá. Kromě nádob ze začátku 20. stol. a z nedávné současnosti, jsou zde zastoupeny i starší a cennější předměty: fajánsové kachle s listrovou malbou a reliéfním nápisem z Koránu pocházející ze 14. stol. z Kášánu /Írán/, soubor kameninových nádob s modrobílou malbou pod polevou z Íránu 17. - 18. stol. a několik talířů iznické produkce /Turecko/ z 18. - 19. stol. Ve sbírce také najdeme soubor kameninových reliéfních kachlů malovaných v kádžárském stylu /19. stol./. Zvláštní skupinu předmětů představují perské laky z kádžárského období /18. - 19.stol./. Sbírka islámské knižní kultury a malířství je ve srovnání s ostatními částmi sbírky počtem malá. Tvoří ji rukopisy, listy z rukopisů někdy doprovázené malbou, tisky a miniatury. K tradičním islámským řemeslům patří práce se dřevem na němž se uplatňuje technika intarzie. Pro Írán typickou výzdobnou a výrobně složitou technikou je tzv. chátamkárí, mozaika tvořená přírodní a barvenou kostí, dřevem a drátkem. Islámská textilní tvorba, která si získala ve světě významné postavení, je ve sbírce Náprstkova muzea zastoupena širokou škálou textilních druhů. Nejvýznamnější z nich jsou koberce vázané nebo tkané goblénovou technikou. Původní muzejní nepříliš rozsáhlá sbírka dokládá kobercovou produkci 19. - 20. stol. několika islámských oblastí - Turecka, Íránu a Střední Asie - doplněnou o nejrůznější doplňky nomádského způsobu života, jako jsou stanové pásy, závěsy, tašky, pokrývky na jízdní zvířata a párové kabely na zavěšení k sedlu. Dnes je tato sbírka nepatrnou součástí neobyčejně bohaté kolekce koberců, která vznikla díky daru Rainera Kreissla. Indická sbírka Indická sbírka zahrnuje předměty z Indie, Pákistánu, Nepálu, Bhútánu a Šrí Lanky. První předměty této sbírky se do muzea dostaly zásluhou Otokara Feistmantela (1848 - 1891), geologa a paleontologa , který patřil k přátelům manželů Náprstkových. Na jejich popud zasílal do muzea předměty nashromážděné během svého pobytu v Indii v letech 1875 - 1883. Další rozsáhlejší soubor asi dvou set předmětů ji obohatil až v 50. letech 20. stol., kdy muzeum obdrželo dar Celoindického výboru uměleckých řemesel (All India Handicraft Board), který obsahoval ukázky současné umělecké tvorby ve všech tradičních materiálech, ale i hračky, masky, loutky a jiná etnografika. Podstatnou část souboru tvořily textil a oděvy. Od 60. let do sbírky přispívali svými dary i indologové, kteří přiváželi z Indie předměty jak etnografického, tak uměleckořemeslného charakteru.Sochařství je v indické sbírce zastoupeno fragmenty reliéfů gandhárské školy, která se vyvíjela pod vlivem helénismu v 1. pol. 1. tisíciletí n. l. v severozápadní Indii na území dnešního Pákistánu. Malířství patří k výrazným uměleckým projevům ve sbírce zastoupeným širokou škálou typů, stylů a technik. Umění miniatury bylo dovedeno do vysoké dokonalosti v mughalské škole, kterou ve sbírce reprezentují dva vzácné listy z Džahángírova alba. Portrétní umění zpodobující indické panovníky a indickou architekturu je ve sbírce zastoupeno malbou na kosti z 19. stol.. Vedle oficiálních malířských dílen se vyvíjela volná tvorba lidového charakteru, zvláště poutní obrázky z různých částí Indie ztvárňující místní božstva a mytologické příběhy. Ve sbírce se nacházejí proslulé kálíghátské obrázky, prodávané na Kálíghátu u chrámu bohyně Kálí v Kalkatě a uríské obrázky, zářící jasnými barvami. Obrázky v tzv. stylu Východoindické společnosti z 2. pol. 19. stol. pocházejí z Patny v Biháru. Umělecká řemesla tvoří podstatnou část indické sbírky a jsou zde zastoupena v reprezentativním výběru materiálů i výzdobných technik. Rané ukázky mughalského uměleckého řemesla tvoří pouze několik předmětů. Těžiště sbírky představují předměty z 19. a počátku 20. stol. Sem spadá řezba do ušlechtilých dřev, zvláště do santalu, do kosti a do kamene, především mramoru a jejich vykládání kovem, kostí, perletí a polodrahokamy, ale také emailování a zdobení barevnými laky. Součástí sbírky jsou také řezby do bílého, černého či růžového mramoru z džajpurských dílen. K působivým ukázkám řemeslné výroby patří předměty zdobené barevnými laky a malbou. Patří k nim nejrůznější schránky, pouzdra na vizitky a psací potřeby, nože na papír, misky, podnosy a lžíce. Ukázkou obliby karetní hry zv. gandžífa jsou soubory kruhových karet uložených v obdélníkové skříňce. Keramika je zastoupena ve sbírce v reprezentativním výběru a zahrnuje tak výrobky hlavních dílen, které se nacházely v Paňdžábu ve městech Multán a Péšávar, v Bombaji a v Dillí. Práce v kovu zahrnují předměty kovolijeckého a kovotepeckého umění, které jsou v indické sbírce zastoupeny jak předměty dekorativními tak užitkovými i rituálními. K typickým uměleckým předmětům patří kovové plastiky bohů používané při domácím i chrámovém rituálu, olejové lampy, rituální lžičky a razítka s různými šivaistickými či višnuistickými symboly. Typicky indickou a vysoce dekorativní výzdobnou technikou je tzv. bidrí. K dekorativním kovovým předmětům patří především šperky zastoupené poměrně rozsáhlou sbírkou prstenů, náramků, nánožních kruhů, náhrdelníků, závěsů, čelenek, spon, broží, jehlic, přívěsků a medailonů, knoflíků, opasků ap. provedených jak z drahých tak především z obecných kovů, tepaných, ale i litých, zdobených drahokamy, polodrahokamy, skleněnými korálky i emaily. Práce v kovu představují také zbraně, především chladné, jako jsou dýky, zvláště kuttary neboli pěstní dýky, meče, šavle, sekery, ale i přílby, štíty a bodce k ovládání slonů zv. ankuš. Mezi tradiční řemesla, která proslavila Indii již v nejstarších dobách, patří tkaní, předení a dekorování textilií barvením, potisky a především výšivkou. Sbírka Náprstkova muzea zahrnuje ukázky těchto technik jak v textilu, tak na tradičních oděvech. Zadní Indie a jihovýchodní AsieIndický vliv se projevil na umění sousední Barmy i v ostatních státech jihovýchodní Asie - v Thajsku, Kambodži, Laosu a v Indonésii. Tyto země, s výjimkou Indonésie, jsou reprezentovány poměrně malou sbírkou, která má ovšem svoji vypovídací hodnotu. Vznikala postupně, obdobně jako významnější muzejní sbírky, od dob Vojty Náprstka z darů jeho známých a přátel. Nejstarší akvizice pocházejí od lékaře a cestovatele Jana Viléma Helfera (1810 - 1840), který z Barmy dovezl mramorové sošky Buddhy a terakotové votivní stély s buddhistickou tematikou. Do sbírky přispěl také Joe Hloucha (1881 - 1957), např. barmskou dřevořezbou sedícího mnicha polychromovanou červeným a zlatým lakem, velkými thajskými plastikami sedícího a stojícího Buddhy provedenými v mramoru. Josef Kořenský obohatil sbírku o dva thajské obrazy malované kvašovými barvami na bavlněné tkanině, zobrazující bitevní a dvorskou scénu. Jeden ze dvou kambodžských rukopisů pochází od E. S. Vráze. Barmská sbírka zahrnuje plastiky provedené v kovu, mramoru i dřevě. Figurální dřevořezba je zastoupena soškami sedícího Buddhy, božských natů i démonů, krytých zlatým lakem a zdobených zrcátky a barevnými sklíčky. Polychromované postavy tanečníků, mnichů a dvořanů pocházejí z výzdoby místních chrámů. Kovolijectví reprezentují závaží v podobě zvířat, zvonce, ale i zbraně, např. šavle dhá. Stříbrotepectví představují nádoby pokryté jemně tepanými ornamenty a scénami z palácového života. Součástí sbírky jsou také ukázky oděvů a textilií, hračky a marionety známých postav loutkového divadla. K typickým ukázkám řemeslné dovednosti patří předměty z přírodního laku - nádobky a schránky na obětiny či betel zdobené proškrabáváním jednotlivých lakových vrstev do vzorů, zpodobujících palácové scény či výjevy z Buddhova života.Thajská sbírka obsahuje figury Buddhy z různých období thajských dějin, od drobných hlaviček po velké sochy sedícího a stojícího Buddhy, provedené v mramoru. Typický "věžičkový" styl, který ovlivnil v polovině 19. stol. i sousední Barmu, reprezentuje např. dřevěná schránka, krytá zlatým lakem. Otisky z kamene na papír zobrazují postavy z hinduistické mytologie, tanečnice a hudebnice. Kambodžská a laoská sbírka, které patří k početně nejmenším, se představují několika kovovými, hliněnými a dřevěnými skulpturami Buddhy, Višnua a apsaras - nebeských tanečnic, obrazy nebeských bytostí malovaných kvašovými barvami na bavlněné tkanině, soškou bohyně ze slonové kosti, dechovými varhánky khen a předměty etnografického charakteru. Indonéská sbírkaIndonéská sbírka Náprstkova muzea se začala utvářet již za života Vojty Náprstka. Jednak náhodnými sběry, jednak ucelenými sbírkami darovanými cestovateli a přáteli Vojty Náprstka. K nim patřili i dva čeští lékaři, František Czurda (1844 - 1886) a Pavel Durdík (1843 - 1903), kteří pracovali v 70. a 80. letech 19. stol. na Celebesu, Sumatře a Niasu. Další předměty indonéské sbírky pocházejí ze sběrů Josefa Kořenského, který muzeu věnoval soubor kožených loutek k javánskému stínovému divadlu. Od cestovatele E. Stanka Vráze (1860 - 1932) muzeum získalo významnou sbírku indonéských dýk, zv. kris. Sbírku textilií obohatila malířka Růžena Charlotta Urbanová (1888 - 1978), která v období mezi dvěma světovými válkami žila v Indonésii a sběru textilu věnovala mimořádnou pozornost. Další přírůstky do sbírky představují dary a nákupy od jednotlivců. K posledním velkým nákupům z 90. let 20. stol. patří ucelená sbírka dajacké kmenové kultury z Kalimantanu, zakoupená od cestovatele a podnikatele Miloslava Šulce (1922). Podstatnou část indonéské sbírky tvoří předměty denní potřeby i dekorativního charakteru představující kmenové kultury indonéských ostrovů. Díky Pavlu Durdíkovi se dostala do muzea řada předmětů z ostrova Nias jako např. dřevěné sošky předků, zv. adu, čelenky, nástroje na rozdělávání ohně, různé schránky z přírodních materiálů, kabátce ze stromové kůry, zbraně a válečnické štíty. Ke kulturně vyspělým patří kmeny Bataků na střední Sumatře, ve sbírce zastoupenou např. čarodějnickými hůlkami a knihami zv. pustahy, které jsou psány batackým písmem, které je patrně indického původu. K téže kultuře se řadí tkané textilie, zvláště ikaty, a krisy s dřevěnými či kostěnými jílci zdobenými řezbou stylizované figury předka v zoomorfní či antropomorfní podobě. Dajakové, lovci lebek z Kalimantanu, jsou zastoupeni rozsáhlou sbírkou zbraní, např. foukaček na otrávené šípy, mečů s asymetrickou čepelí, válečnických štítů, ale i textilií, bederních roušek zdobených korálkovou výšivkou, nosítek na děti a hudebních nástrojů. K mimořádným ukázkám jejich mistrovství patří monumentální sochy předků v nadživotní velikosti a masivní mísy z tvrdého dřeva s reliéfně provedenými motivy mytických zvířat. Z tradičních indonéských řemesel je v muzejní sbírce zastoupeno indonéské zbrojířství celou škálu zbraní - dýk, nožů, mečů a sekáčů. Nejreprezentativněji je zastoupen kris - typická indonéská dýka. K tradičním řemeslům patří také výroba textilií dovedená právě v Indonésii k vysokému stupni dokonalosti. Muzejní sbírka obsahuje ukázky proslulých indonéských textilních technik - batiku a ikatů. Nedílnou součástí indonéské sbírky jsou kožené loutky k javánskému a balijskému stínovému divadlu zv. wajang purva či wajang kulit. Sbírka obsahuje také ukázky dřevěných loutek s koženými končetinami zv. wajang klitik. Tradiční indonéské divadlo rovněž používá loutky spodové. Loutkové představení doprovází gamelanový orchestr tvořený různými hudebními nástroji. V r. 1990 Náprstkovo muzeum získalo darem osmnáct hlavních gamelanových nástrojů. Japonská sbírka Sbírka japonského umění, uměleckého řemesla a etnografického materiálu je největší ucelenou sbírkou Náprstkova muzea a v současné době obsahuje 22 000 exponátů. Její základy položil sám Vojta Náprstek, který společně se svojí ženou Josefou. První předmět japonské provenience byl získán do muzea již v r.1863. Pozoruhodné japonské přírůstky byly získávány především od obchodníků s uměním z Prahy, Vídně, Hamburku, Lipska a Brém. V tomto nejranějším období přispívali k obohacení sbírek také známí čeští umělci a spisovatelé, jako byl Julius Zeyer. Významnou skupinu přátel muzea tvořili též cestovatelé, jako byli Josef Kořenský či Enrique Stanko Vráz, kteří často sbírky muzea doplnili i o didaktický materiál nashromážděný během cest po dalekých krajích. S prvním odborným uspořádáváním japonské sbírky je spjat zakladatel české orientalistiky, sinolog dr. Rudolf Dvořák, jiným přispěvatelem do sbírek Náprstkova muzea byl Karel Jan Hora, český inženýr, který po studiu v Americe odešel na konci 19. stol. do Japonska, kde pracoval nejprve v Ósace, později v oblasti Jokohamy a Tokia. Joe Hloucha (1881-1957), český japanofil a spisovatel cestoval do Japonska celkem dvakrát, poprvé na pět měsíců v r.1906, dva roky po vydání úspěšného románu Sakura ve vichřici, a podruhé na čtyři měsíce v r.1926. Velká část sbírky přešla v letech 1943 a 1955 do Náprstkova muzea a se svými téměř 8.000 položkami zahrnuje asi dvě pětiny japonské sbírky muzea(cca 4.000 ks grafik, 530 ks fotografií, 85 ks knoflíků necuke, 77 ks mečových záštit cuba, více než 100 ks keramiky atd.). v r.1930 získalo Náprstkovo muzeum část kolekce japonských dřevořezů Josefa Martínka (1888 - 1976). V 60. letech 20. stol. muzeum nakoupilo velmi kvalitní soubor japonské grafiky ze sbírky grafika Františka Ketzka (1906 - 1978), který se intenzivně zajímal o japonský dřevořez. Jiným českým umělcem, jehož zájem byl upřen k japonskému umění, především k japonskému dřevořezu, byl Sigismund Bouška (1867 – 1942). Více než 300 japonských grafických tisků zakoupilo Náprstkovo muzeum v 80. letech z Bouškovy pozůstalosti díky systematické obětavé práci tehdejší kurátorky japonské sbírky Phdr. Libuše Boháčkové. Kolekce japonské grafiky je velmi obsáhlá, čítá přes 7.000 exponátů. Je zde několik vynikajících tisků raného japonského dřevořezu pocházejících od mistrů školy Torii. Mezi výjimečné ukázky japonské grafiky patří portrét herce se jménem Bandó Hikosaburó od výjimečného malíře Tošúsaie Šarakua (činný 1794 - 95). Také grafické dílo 19. stol. je ve sbírce Náprstkova muzea velmi kvalitně zastoupeno. Rovněž malba je v japonské sbírce zastoupena. V prvé řadě je nutno zmínit šestidílný paraván z počátku 17. stol. nebo stejně velkou zástěnu od anonymního autora z počátku 19. stol. Ukázky zenistické malby na tzv. paravánku ve stylu Harimaze pocházejícího z dílen několika japonských autorů 2. pol.18. století.Dalším uceleným souborem je kolekce japonské keramiky, která celkem obsahuje asi 1600 exponátů. Z tohoto množství zaujme především asi sto exponátů pocházejících z porcelánových pecí v Aritě na ostrově Kjúšú, které spadají do období konce 17. až počátku 19. stol.Kromě starého aritského porcelánu nalezneme ve sbírce též ukázky mladší porcelánové aritské produkce, práce firem Kóranša a Fukagawa a také jiná keramická díla z 2. pol. 19. a počátku 20. stol. V Náprstkově muzeu objevíme asi 100 předmětů dekorovaných technikou cloissone. Asi 400 exponátů tvoří malou, ale ucelenou kolekci uměleckých lakových prací, kterou doplňuje stejný počet lakovaného nádobí denní potřeby. Nejstaršími exponáty jsou dvě truhly a dvě šperkovnice vyrobené v tzv. nambanském stylu v období Momojama. Ke sbírce laků patří i soubor krabiček na medikamenty a osobní razítko inró a knoflíky necuke..Jiným výborně zastoupeným odvětvím japonského uměleckého řemesla je mečířství a mečové ozdoby. Zvláště sbírka mečových ozdob, mečových záštit cuba, nákončí pochvy kašira a rukojetí malých nožíků kozuka, zaujme svým dobrým zmapováním rozličných zdobných proudů a škol. K japonské kolekci je nutné přiřadit rovněž menší sbírku starších tradičních dřevěných hraček, více než 2000 kusů japonského textilu včetně ucelené sbírky japonských typů látek a asi 800 barvířských šablon katagami, na kterých můžeme obdivovat především dokonale propracovanou dobovou ornamentiku. Korejská sbírkaKorejská sbírka Náprstkova muzea patří k nejmenším asijským sbírkám. Korejské umění i korejské řemeslo je zastoupeno velmi nerovnoměrně. Sbírka vznikala především z darů. V 50. letech KLDR věnovala soubor tradičních oděvů, především ženských a dětských, a ukázek replik tradiční korejské keramiky, dále pak ukázky lidového umění, loutky a masky. Jednotlivými nákupy byl získán malý soubor seladonové vypichované keramiky z dynastie Korjo z 10.-14.stol. a keramiky z 15.-16. stol. Sbírka obsahuje i ukázky dalších uměleckých řemesel, a to práce v laku a vkládání perletí z konce 19. a začátku 20. stol. Z korejského sochařství stojí za zmínku plastika bódhisattvy Kwan-se-um ze zlaceného bronzu ze 16.-17. stol. Tušové malířství je reprezentováno několika ukázkami tvorby 20. stol. Čínská sbírkaVznikala zprvu nesystematickými prostřednictvím darů a nákupů na evropském starožitném trhu (Vojtěch Náprstek) a na Světové výstavě r.1874 (J. Zeyer). Jiné předměty přivezli ze svých cest cestovatelé, jako např. J. Kořenský, který navštívil Čínu v letech1893-4, E. S. Vráz, který byl v Číně v r. 1896 a na začátku 20. stol. Systematické budování čínské sbírky nastalo po 2.světové válce. Mezi první sběratele a dárce patří pan Antonín Römer, který na konci 19. stol.pracoval v Šanghaji a věnoval muzeu sbírku lidových barevných dřevořezů, dále prof. Rudolf Dvořák (1860-1920). Sbírky se rozšířily i o nákupy předmětů od významného sběratele Joe Hlouchy. Mezi významné dárce patří právník L. M. Kuba, který muzeu věnoval úplnou sbírku malíře, muzikologa a etnografa Ludvíka Kuby ( 1863-1956).Sbírka obsahuje ukázky uměleckého řemesla, hrobovou keramiku dyn. Tchang, nástěnnou malbu 13.-14. stol., lidový barevný dřevořez atp. Významný je dar R. Kreissla, jenž do sbírky věnoval ukázky chanské hrobové keramiky, sungskou kameninu a porcelán,. Rovněž Muzeum provincie Jün-nan v ČLR věnovala NpM soubor ukázek lidového umění. Čínská sbírka se dělí do několika souborů. Je to sbírka obrazů na hedvábí či papíru, ve formě vertikálních či horizontálních svitků, listů z alba nebo malby na vějířích. Podle tradice se dělí na figuralistiku, krajinářství, malbu květin a ptáků a náboženskou tematiku, přiřazovanou povětšině k lidovému umění. Nejstarší obraz je datován do 13.-14. stol. Řada svitků je přisuzována malířům dynastie Ming (l368-l644), jako byli např. Čchiou Jin,. Wen Ming-čeng atd. Nejhojněji je zastoupena tvorba dynastie Čching (1644-1911), především 18. a 19. století. 20. století je zastoupeno díly Čchi Paj-š´a, Fu Pao-š´a, Chuang Pin-chunga, Lin Feng-miena, Li Kche- žana a dalších autorů. V grafické sbírce jsou tisky s buddhistickými náměty, s náměty protijaponské války a revoluce. Kromě toho jsou menší soubory maleb na různých materiálech a podmalby na skle. Sochařská sbírka je tvořena souborem figurální hrobové keramiky dynastií Chan (206 před n.l.-220 n.l.) a Tchang (618-907) , Jüan (1278-1368) a Ming. Poměrně rozsáhlá je sbírka buddhistického sochařství od 6. stol. až do konce 19. stol. Taoistické náměty se objevují v bronzu a dřevě a to od dyn. Ming až po 19. stol.Ukázky uměleckého řemesla představují největší část sbírky. Významná je sbírka keramiky od chanské polévané hrnčiny, tchangských a sungských jednobarevných polev na kamenině a malovaný porcelán z doby dynastie Ming až po začátek 20. stol. Sbírka bronzových předmětů je poměrně malá, významnou část tvoří cloisonné a champlevé –nejstarší je z dynastie Ming. Malba emaily na kovu je zastoupena především předměty z 18.-19. století. Další skupinu tvoří řezby do různých materiálů - měkkých i tvrdých kamenů a slonoviny, převážně z 18.-19. stol. Sbírka předmětů z laku není veliká, ale dostatečně reprezentuje základní techniky. Rovněž tak i sbírka lahviček na šňupavý tabák z nejrůznějších materiálů.Textilní sbírka zahrnuje tradiční oděvy - především z 19. století, jako jsou divadelní oděvy, oděvní doplňky (přívěsky, kapsičky, peněženky, pouzdra atd.), včetně obuvi. Dále jsou to závěsy, přikrývky atd. Jedná se o brokáty, hedvábný gobelín a výšivky. Samostatným souborem jsou ukázky lidového umění. Na prvním místě lidový barevný dřevořez, dále lidové výšivky, hračky, vystřihovánky a lidové náboženské sochařství.Vietnamská sbírkaVznikala především v posledních desetiletích. Hlavním sbírkovým souborem jsou lidové barevné či černobílé dřevořezy. Mezi první sběratele patří lékař A. Kolek a malíř a grafik P. Sivko. Dřevořezy jsou listy tištěné ze starých desek, které získali v 60.-70. letech během svých pobytů ve Vietnamu. Zajímavý je soubor grafik s buddhistickými náměty aráhatů, bódhisattvů a buddhů. Reprezentativní, byť rozsahem nevelký, je soubor keramiky od 12. století až po začátek 20. stol. Textilní sbírka zachycuje oděvy a výšivky především z1. pol. 20. století. Sochařství je zastoupeno několika velmi kvalitními ukázkami vietnamského buddhistického sochařství, především se jedná a polychromovanou řezbu ve dřevě ze 17. až počátku. 20. století.Lamaistická sbírkaUmění lamaistického kulturního okruhu je ve sbírkách Npm rozděleno do dvou celků. Umění Tibetu, Mongolska, popřípadě Číny (vadžrajánový buddhismus). Samostatnou skupinu tvoří umění Nepálu, Sikkimu a Bhútanu. Sbírka byla budována především v druhé polovině 20. století. V 90. létech byla významně obohacena o dar paní Ludmily Formanové ze sbírky Bedřicha Formana – především drobné plastiky (caca). Nemalou zásluhu o lamaistické sbírky má archeolog L. Jisl, díky jemuž se podařilo zachránit několik unikátních předmětů. Jádrem sbírky je soubor bronzových plastik, které lze datovat od 17. do konce 19. století. Tato sbírka je doplněna miniaturními plastikami - vložkami do škapulířů.Výrazným souborem jsou obrazy malované na šepsovaném plátně temperami a určené do chrámových prostorů, tzv. thank. Tyto dvě skupiny jsou doplněny velkým souborem obřadních předmětů z různých materiálů. Kromě předmětů spojených s buddhismem je ve sbírce kompletní oděv mongolské šamanky se všemi potřebnými doplňky. Velmi malý je soubor tibetských a mongolských oděvů a šperků. Do sbírky patří i úplná mongolská jurta se základním vybavením. Dále modely jurty, koňské postroje, sedla, biče, jídelní a kuřácké soupravy. Součástí asijských sbírek Náprstkova muzea je v Čechách ojedinělá sbírka hudebních nástrojů. Najdeme tu všechny základní typy orientálních nástrojů, dechových, strunných a bicích z oblasti rozprostírající se od Arabského poloostrova, Turecka a Íránu, přes Indii, Barmu, Indonésii až po Čínu a Japonsko. Na těchto nástrojích zaujme nejen velké množství typů, ale také vysoká řemeslná a estetická úroveň, při níž se uplatňují tradiční výrobní přístupy a materiály a výzdobné techniky místních etnik. K této sbírce patří také vzácná diskotéka Karla Čapka, kterou Náprstkovo muzeum získalo v r. 1981 ze spisovatelovy pozůstalosti. Sbírka je neocenitelným folklorním dokumentem mimoevropské hudby 20. - 30. let 20. stol. a dokladem Čapkova sběratelského zájmu i širokého rozhledu v tomto oboru.


  2. 2. 25 - Centrum pro dokumentaci populární hudby a nových médií

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětySbírka se zaměřuje nejen na tradiční sběr předmětů nonartificálních hudebních aktivit (zvukové nosiče, notové záznamy, hudební nástroje), ale také na dokumentaci prožívání této hudební kultury jejími vlastními aktéry, např. formou audiovizuálních nebo tištěných záznamů rozhovorů a pamětí významných osobností i běžných recipientů populární hudební kutury.


  3. 3. 25 - Časopisy

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    Předmětynoviny, časopisy, letáky, jiné zpravodajské tisky


  4. 4. 25 - Doklady k vývoji knižní kultury

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětyDoklady k vývoji knižní kultury jsou soustředěné především materiály neknižní povahy, dokládající proměny české knižní kultury v 19., 20. a 21. století. Jsou zde ale i sbírkové předměty ze 17. až 20. století (kramářské písňové tisky, modlitby, svaté obrázky), dokumentující každodennost v českých zemích, které byly původně součástí Literárního archivu Knihovny Národního muzea. Sbírkové předměty jsou rozčleněny do sbírkových fondů podle jejich obsahu. Podsbírka se stále doplňuje, aby mohl vzniknout ucelený obraz vývoje české knižní kultury v současnosti.

    Významná část sbírek se nachází ve fondu Nakladatelské archivy a osobní fondy, které dokladují činnost více než čtyřiceti pražských i mimopražských nakladatelů, knižních grafiků, typografů, ilustrátorů a sběratelů. Nejrozsáhlejší je nakladatelský archiv Václava Petra. Ve fondu jsou dále například nakladatelské archivy Josefa Pelcla, Vladimíra Žikeše, Jaroslava Picky, Leopolda Mazáče, Václava Poláčka, Františka Šimáčka, Josefa Lukasíka, J. R. Vilímka, Josefa Hladkého, Jana Pohořelého, L. K. Žižky a dalších. Velké jsou pozůstalosti českých typografů, Oldřicha Menharta a Methoda Kalába. Skupinu bibliofilů a sběratelů knižního umění výrazněji zastupuje pozůstalost Kamilla Reslera. Z pozůstalostí výtvarníků stojí za pozornost soubor archiválií vzniklých z činnosti Ludmily Jiřincové, Adolfa Kašpara a Františka Koblihy. S fondem souvisí i fond Nakladatelské prospekty, uchovávající nakladatelskou a knihkupeckou reklamu od 18. století do současnosti.

    S nakladatelskými archivy úzce souvisí fond Ilustrace. Dokumentuje výtvarnou podobu české knihy zejména v meziválečném období a ve 40. letech 20. století. Uchovává díla umělců spolupracujících s nakladatelstvími Václav Petr, Alois Srdce, Josef Hladký, Josef Lukasík, Rudolf Kmoch, Jan Pohořelý a dalšími. Dobu před první světovou válkou zde reprezentují oblíbení autoři, jako například Artuš Scheiner, Věnceslav Černý nebo Viktor Oliva. Fond ilustrací obsahuje také množství originálních knižních a časopiseckých obálek a návrhů k nim. Významnou součástí fondu jsou obálky Josefa Čapka z dvacátých let 20. století, dále návrhy obálek pro nakladatelství vzniklá po druhé světové válce, například práce Cyrila Boudy, Josefa Lieslera, Václava Sivka, Zdenka Seydla a dalších. Mezi významné přírůstky z počátku 21. století patří například soubor ilustrací Jaroslava Hořánka, kolekce knižních obálek Václava Bláhy nebo rozsáhlá knižní tvorba Zdeňka Mézla.

    Fond Grafika slouží jako doplňující a srovnávací materiál k dílu grafiků a ilustrátorů, kteří se zaměřovali na knižní tvorbu. Nejvíce jsou zde zastoupena díla Františka Koblihy, Cyrila Bouda, Josefa Váchala a Ludmily Jiřincové. Fond Štočky dokumentuje téměř všechny grafické techniky a způsoby výroby štočků, které sloužily pro tisk výzdoby knih a časopisů v 19. a 20. století. Vysokou uměleckou hodnotu mají však autorské štočky českých výtvarníků (Josef Čapek, Josef Hodek, Josef Váchal).

    Ve fondu Hmotné památky jsou především předměty používané při knihtiskařské a knihařské činnosti. Základ sbírky tvoří knihařské nástroje získané ze zrušených knihařských dílen J. Dandy a J. Knoflíčka. Součástí sbírky jsou i osobní památky na Josefa Váchala, Ludmilu Jiřincovou, litery používané českými výtvarníky a typografy nebo menší kolekce polygrafických a knihařských strojů, demonstrující řemeslnou stránku výroby knihy.

    Na tento fond navazuje fond Nábytek, ve kterém je soustředěn mobiliář z pracoven významných osobností české knižní kultury (výtvarníci, nakladatelé, spisovatelé). K unikátům ve sbírce náleží soubor nábytku Josefa Váchala z jeho ateliéru ve Studeňanech a Ludmily Jiřincové z jejího pražského ateliéru. Z nábytku českých nakladatelů zvláště vynikají skříně a pracovní stůl Jana Otty. Za pozornost dále stojí knihovny Karla Čapka a Julia Zeyera a pracovní stoly Karla Havlíčka a Jakuba Arbesa.

    Základem fondu Plakáty je kolekce plakátů sběratele Karla Jaroslava Obrátila zejména z období prvních desetiletí 20. století (plakáty reklamní, nakladatelské, politické). Ve fondu se nacházejí větší soubory plakátů A. Muchy, E. Orlika, K. Reisnera, J. Solara a J. Váchala z raného období jeho tvorby, nebo H. Melicharové a J. Hodka. Fond doplňuje i současný plakát s knižní a muzejní tematikou většinou bohemikálního původu.

    Fond Typografika obsahuje návrhy typografických řešení knih a příležitostných tisků, návrhy písem (zejména autorů Oldřicha Menharta a Methoda Kalába) a vzorníky abeced.

    Hlavní část fondu Předsádkové papíry tvoří sbírka ozdobných knihařských papírů z pozůstalosti Rudolfa Hlavy, užívaných při vazbě knih, většinou z 19. a 20. století. Fond doplňují menší soubory historických i současných předsádkových papírů.

    Fond Exlibris představuje druhou největší sbírku svého druhu v ČR. Jsou zde shromážděné exlibris, akcidenční tisky, supralibros v dataci od 16. století do současnosti, nejpočetněji jsou však zastoupeny exlibris z období od třicátých let 20. století do konce osmdesátých 20. století. Základ fondu tvoří sbírky učitele Karla Jaroslava Obrátila, sběratelky Jiřiny Paroubkové, literárního vědce a sběratele Miloslava Novotného a knižního grafika a typografa Aloise Chvály. Zajímavá je rovněž kolekce heraldických exlibris, supralibros a novoročenek. Vedle českých knižních značek je zastoupena také zahraniční produkce z evropských států, ale i z Ameriky, Austrálie či Japonska.

    Nejcennější částí fondu Svaté obrázky je sbírka magistrátního úředníka Bedřicha Přibila převážně z 18. a 19. století. Doplňuje ji velký soubor svatých obrázků původně z Literárního archivu KNM, dále pak tiskové archy se svatými obrázky z tiskárny Josefa Koppeho a drobné dary od široké veřejnosti. Ke svatým obrázkům tematicky patří fond Zbožných vzpomínek. Jedná se o drobné tisky, které obvykle obsahují černobílý výjev a stručnou informaci o zemřelé osobě, dále také text krátké modlitby.

    Fond Kramářské písňové a prozaické tisky je největší sbírkou svého druhu v ČR. Zahrnuje tisky s duchovní i světskou tematikou, vydané v rozmezí od 17. až do počátku 20. století a šířené v nižších společenských vrstvách. Některé z těchto tisků jsou dochovány v podobě tzv. špalíčků, tj. konvolutů v lidové vazbě. Přibližně od poloviny 19. století kramářské písně ztrácely „kontakt s dobou“. Čtenáři a posluchači se postupně přeorientovali na tehdejší novinku – kuplety, zpívané v šantánech a kabaretech. Ty byly posléze nahrazeny populárními písněmi (šlágry), šířenými nejenom v tištěné podobě, ale také prostřednictvím gramodesek, divadla, rozhlasu a biografu. Ve fondu tištěných Kupletů a šlágrů jsou hojně zastoupeny kupříkladu písně Josefa Švába Malostranského, Karla Hašlera, umělců z Červené sedmy a Osvobozeného divadla.

    Jiný pohled na písňovou produkci představuje fond Rukopisné zpěvníky. Obsahuje rukopisy zaznamenávající světské a duchovní písně, které se těšily oblibě především v 19. a 20. století.

    Početný je také fond Modliteb. Převážná většina těchto sbírkových předmětů vznikla v 19. století a pochází z podobného prostředí jako kramářské písně. Z největší části se jedná o tištěné (v menší míře také o rukopisné a novější strojopisné) modlitby. K fondu byly připojeny také rukopisné modlitební knížky, litanie, památky na přijetí svátosti biřmování, žalmy, křestní a kmotrovská psaníčka, rozjímání, škapulíře a další většinou drobné devoční tisky.

    Malým fondem je sbírka Pohlednic a dále tzv. Varia. V ní se nacházejí zejména letáky, drobné příležitostné tisky a pozvánky. V roce 1989 byly výše zmíněné fondy obohaceny o pozůstalost semilského sběratele Rudolfa Hlavy, který vytvořil cennou sbírku kramářských písní a dalších materiálů se vztahem k hudbě a náboženství.


  5. 5. 25 - Etnografie NpM

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětyAfrikaSbírka zahrnuje soubor "tradičního" etnického umění (tj. umění 19. a zač. 20.stol.), z něhož je třeba zvláště zmínit řezby národů Bété, Dan, Ngere, Fon, Joruba, Zande, Mangbetu, Kuba, Songe a Čokwe. Dále jsou zde zastoupeny soubory kulturního inventáře národů Fulbe a Mandingo (nasbíráno 1969), Berti (nasbíráno 1965), Núbijců (nasbíráno 1962-63), Jorubů (nasbíráno v 60.letech 20.stol.) a Pygmejů (nasbíráno kolem 1935), národů Pare a Džaga (nasbíráno 1900-1910), Čvana a Sotho (nasbíráno v 70. a 80.letech 19.stol.).Z jednotlivých umělecko-řemeslných souborů je třeba zmínit kabylskou keramiku, ibské textilie a keramiku, kožené předměty ze Sahary a severní Nigérie a skleněnou bižuterii Zulů a Xosů.Zvláštní soubor představují ukázky moderního afrického umění od roku 1945 do současnosti. AmerikaAmerické sbírky indiánského původu čítají cca 20 000 ks, z toho nejpočetnější jsou jihoamerické a středoamerické soubory. Severoamerická sbírka obsahuje archeologický materiál (hl. kamenná industrie z povrchových sběrů) a kolekce etnické hmotné kultury shromážděné v rozpětí od konce 18. stol. až do 20. stol. Etnografické sbírky zahrnují arktickou oblast (Aleuty - sesbíráno v 2. pol. 19.stol., ostrov Nunivag - z přelomu 19. a 20. stol., Labrador - 30. léta 20. stol., Baffinova země - 70. léta 20. stol.), oblast Severozápadu (Tlingitové - 90. léta 18. stol., Kwakiutlové, Nutkové, Sališové - poč. 20. stol., Britská Kolumbie - poč. 20. stol.), oblast Kalifornie a Velké pánve (90. léta 18. stol., Hupové - 2. pol. 19. stol.), oblast Jihozápadu ( Hopi, Zuňi, Navaho - 30. léta 20. stol, Acoma poč. 20. stol.), oblast Velkých plání a prérií ( Teton Dakotové, Černonožci , Arapahové ad. - 19. stol., Santee Dakotové - pol. 19. stol.), oblast Východních lesů (19. stol.).Středoamerická sbírka obsahuje soubory starověké Mezoameriky ( Monte Albán, Teotihuacan, Veracruz, Aztékové, Mayové) a početnou sbírku keramiky kultury Čirikí z Panamy. Novověká kolekce zahrnuje etnografické soubory současných nativních národů Nahuů, Mayů, Mixtéků, Zapotéků, Huicholů ad. (textil, masky, keramika, hračky, obřadní předměty).Jihoamerická sbírka zahrnuje kolekce archeologického i etnografického charakteru. Archeologické sbírky dokumentují starověký Ekvádor, Kolumbii, Venezuelu a Peru (kultura Manabí, Nazca, Močika, Čimú, tíwanacká a incká kultura). Významný celek představuje sbírka koloniálního umění. Etnografické soubory vědecky cenné byly shromážděny především v tropické oblasti (jádrem je kolekce E. St. Vráze z konce 19. stol.), z oblasti Gran Chaca (sbírka A.V.Friče z poč. 20. stol.), z oblasti Chile a Bolívie (kolekce od etnik Aymara a Mapuche V.Šolce ze 70. a 80. let 20. stol.) a sbírka z oblasti Chile (kolekce od etnika Mapuche M.Stuchlíka ze 70. let 20. stol.).Austrálie a OceánieZáklad australských sbírek tvoří soubory získané ve 2.pol.19.stol., v každém případě před 1.světovou válkou. Jsou v nich etnografika z Queenslandu, Nového Jižního Walesu a Viktorie. Jediný větší soubor ze 60.let vznikl díky výzkumnému pobytu Mgr. Stanislava Novotného v Arnhemské zemi.Z melanéských sbírek je třeba připomenout předměty z Nové Guineje (zejména Vrázovy sběry z pohoří Hattam) a z dalších ostrovů - Nového Irska, Nové Kaledonie, Šalamounových ostrovů.V polynéské sbírce tvoří zajímavý celek kolekce získaná malířem Bohumírem Lindauerem mezi Maory na Novém Zélandu.


  6. 6. 25 - Knižní celky

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětyV podsbírce 25 jiná – knižní celky jsou nahlášeny zvláště knihovny osobností 20. století (výtvarníci, typografové, literární historici, sběratelé). Velmi cenná je knihovna Josefa Váchala, zakoupená z větší části v roce 1989, která obsahuje českou a světovou literaturu, české bibliofilské tisky a časopisy a zvláště autorské tisky Josefa Váchala (52 svazků). Knihovna spisovatele a překladatele Miloše Martena má 32 svazků. Byla zakoupena v roce 1993 a jde převážně o literaturu s divadelní tematikou. Knihy Miloš Marten pravděpodobně sdílel se svojí družkou Annou Martenovou, nebo jí patřily. Knihovna typografa a nakladatele Aloise Chvály obsahuje 178 bibliofilských tisků menšího formátu vlastní produkce. Její větší část byla zakoupena v roce 1976, zbytek pak v roce 1987. Obsahově se jedná o výběr autorů české prózy a poezie, světové literatury, jsou zde i odborné studie k problematice knižní kultury. Knihovna literárního historika Miloslava Novotného byla hlavně zakoupena jako součást sbírky exlibris v roce 1964 a darem doplněna v roce 1965. Má celkem 163 svazků (exlibristická literatura). Knihovna sběratelky Jiřiny Paroubkové byla získána darem v letech 2004 až 2012. Je zde 86 svazků a obsahuje především českou literaturu k drobné grafice (exlibris). Knihovna sběratele Rudolfa Hlavy byla zakoupena v roce 1989. Obsahuje 1991 svazků. Jedná se především o literaturu se zaměřením na hudební vědu, dále zpěvníky, beletrii a časopisy. Sbírka obrozenské literatury v počtu 104 svazků se nachází v osobní knihovně literárního historika Rudolfa Havla, věnované do Národního muzea v roce 1999.Rozsahem a kvalitou jsou však zde nejvýznamnější provenienčně smíšené knižní fondy, Obrození a Bibliofilie. Jejich vznik ve 20. století souvisí se zvláštní ochranou obrozenských a bibliofilských tisků, potažmo knižních uměleckých vazeb, v Knihovně Národního muzea. Knižní fond Obrození byl budován od roku 1947 převody, koupěmi a dary a dnes má téměř 3000 svazků. Jsou zde základní díla českého národního obrození od poslední třetiny 18. století do šedesátých let 19. století (odborná a beletristická díla českých a slovenských obrozenců, almanachy, divadelní hry, kalendáře, modlitební knížky, časopisy a noviny). V některých případech tisky pocházejí z osobních knihoven významných představitelů veřejného života 19. a 20. století. Malým umělým knižním celkem jsou převážně české zpěvníky z 19. a 20. století, jejichž počet bude v budoucnu rozšiřován (dary, nákupy). Knižní fond Bibliofilie má své počátky ve třicátých letech 20. století a vznikal koupěmi a dary. Je stále doplňovaný o současnou českou bibliofilii a uměleckou knižní vazbu a dnes čítá téměř 3600 svazků především z 20. století. Významně je v tomto knižním fondu zastoupena prvorepubliková produkce bibliofilských tisků, mimořádné jsou pak autorské knihy a kvalitní umělecké knižní vazby českých knihařů 20. století.


  7. 7. 25 - Náprstkův inventář

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětyJedná se o předměty osobní, profesní, mobiliář a vybavení domácnosti a první exponáty Českého průmyslového muzea V.Náprstka.


  8. 8. 10 - Historická

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětySbírka se začala utvářet od roku 1818. Zpočátku spíše nahodile, od roku 1892 plánovitě. Počátkem 20. let 20. století byly z fondů oddělení vyčleněny národopisné sbírky: předměty cizí etnografie přešly do Náprstkova muzea (1921) a národopisný materiál z území Československé republiky byl převeden do Národopisného muzea československého (1922 - 1923).Po druhé světové válce se projevil velký nárůst fondu, převážně z konfiskací.V 60. - 80. letech 20. století byly sbírky rozšiřovány nákupy od soukromých majitelů, výkupy v prodejnách starožitností, vlastními archeologickými výzkumy a dary. Historická sbírka OSČD obsahuje převážně předměty náležející k následujícím skupinám: historicko-archeologická, kamenná skulptura, sádrové odlitky a modely, zbraně a zbroj, lékárenské předměty a historické lékárny, bohoslužebné předměty, porcelán a keramika, sklo, obecné kovy, drahé kovy, šperky, polodrahokamy a drahokamy, zvony, medaile a vyznamenání, odznaky, hračky a hry, dřevěné předměty, dřevořezba, nábytek, předměty ze vzácnějších dřevěných a dalších přírodních materiálů, vosk, textil, oděvní doplňky, obrazy a miniatury, grafika, svaté obrázky, mapy a plány, kresba, fotografie, pohlednice, papír a tisky, tiskařské štočky a desky, pasací potřeby, pečetidla a pečetě, měřičské přístroje, řemeslné nástroje a pomůcky, příbory, kuřácké potřeby, pouzdra a obaly, osobní památky a další materiál.PORCELÁN (převážně Čechy a Morava, menší část ostatní Evropa;19. století, částečně 18. století)- Převážnou část tvoří ukázky produkce českých porcelánek v průběhu 19. století. Zastoupeno je zejména stolní nádobí (koflíky, konvice, talíře, podnosy ad.), dekorativní předměty (figurky, vázy, okrasné talíře ad.) a další typy výrobků (lázeňské pohárky, lékárnické nádoby ad.) z produkce porcelánek v Horním Slavkově, Březové, Klášterci nad Ohří, Kysiblu, Dalovic, Prahy ad. V omezené míře jsou je sbírce zastoupena produkce zahraničních porcelánek z 18. a 19. století, např. Míšně a Vídně. Zajímavou část sbírky představuje soubor vyrobený pro mexického císaře Maxmiliána Habsburského firmou T. Goode v anglickém Mintonu.KERAMIKA (převážně Čechy a Morava, menší část ostatní Evropa;16. – 19. století)- Sbírka obsahuje ca. 8.000 sbírkových předmětů ze 16. – 19. století. Ve sbírce je zastoupena tzv. tvrdá kamenina, převážně z německé porýnské a saské produkce (Siegburg, Kreussen, Waldenburg), evropská fajáns (italská majolika, žitavská fajáns, habánská fajáns, holíčská fajáns) i domácí produkce (berounské zboží, renesanční a barokní kachle). Převážnou část sbírky pak tvoří tzv. měkká kamenina z domácí produkce první poloviny 19. století (Týnec nad Sázavou, Praha, Dalovice, Vranov ad.). SKLO - Sbírka obsahuje ca. 5.000 sbírkových předmětů z 14. – 19. století. Menší, obsahově však významnou část sbírky tvoří středověké sklo – především okenní vitraje. Ve větší míře je zastoupeno barokní sklo z domácí produkce (předměty malované emailem, sklo hutně tvarované, broušené a ryté sklo, dvojstěnné sklo, sklo zlatem malované, v menší míře též malované švarclotem ad.). Největší část sbírky tvoří předměty z 19. století (sklo hyalithové a lythialinové, broušené a ryté sklo, různé typy barevného a vrstveného skla ad.), z různých jihočeských a severočeských skláren.SBÍRKA ARCHEOLOGIE STŘEDOVĚKU A RANÉHO NOVOVĚKU - Sbírka zahrnuje památky hmotné kultury archeologického původu období 10. – 17. století z pálené hlíny, obecných i drahých kovů, organických materiálů, atd., dokumentující životní prostředí venkova, měst, panských sídel i církevních institucí. Specifikem tohoto sbírkového fondu (starší akvizice) je, že archeologické nálezy jsou více či méně zastoupeny téměř ve všech kolekcích historické sbírky, vytvořených podle materiálové klasifikace (sbírka keramiky, skla, obecných a drahých kovů, zbraní a zbroje, lapidária, textilu). Z významných lokalit jsou nálezově zastoupeny např. kláštery Ostrov u Davle či Louňovice pod Blaníkem, hrad Mělník, tvrze Semonice u Jaroměře, Mrázova Lhota u Ledče nad Sázavou, města reprezentuje především Praha, rané městské lokace Hradišťko u Davle. K nejvzácnějším unikátům sbírky období raného středověku patří např. románská čelenka z Českých Budějovic, depot relikviárních křížků z Opočnice u Poděbrad, hansovní mísy z Olomouce, z vrcholného středověku tzv. akvamanile z Hradce Králové, militaria a mnoho jiných památek. Významná je sbírka reliéfní keramiky, dlaždic, obkládacích desek a kamnových kachlů.GALERIE NÁRODNÍHO PORTRÉTU (16. – 1. polovina 20. st.)- Brzy po svém vzniku v r. 1818 začalo Národní muzeum na podnět Josefa Dobrovského budovat sbírku podobizen významných osobností českých dějin. Jde o stejnou ideu, jež stála mnohem později u kolébky dnes velmi proslulé National Portrait Gallery v Londýně, založené až v r. 1856. Na rozdíl od skvělé sbírky anglického národního portrétu má česká kolekce mnohem skromnější podobu a nebyla dosud nikdy ve větším rozsahu vystavena. V oddělení starších českých dějin NM, kde je soustředěno její podstatné jádro, se jednotlivé podobizny nacházejí v různých fondech, tříděných podle materiálu. Nejvíce podobizen významných mužů a žen z české historie se nachází v kolekcích grafických portrétů, fotografií a pohlednic, malovaných portrétů závěsných, drobných i miniaturních (viz zde další podsbírky). Tyto soubory jsou doplňovány portréty na siluetách, v kresbách, tiskařských štočcích, na medailích a odznacích či portréty sochařskými (v sádře, bronzu, kameni, dřevě, porcelánu, skle, vosku atd.). Jen malá část podobizen tohoto charakteru je vystavena, a to ve stálých expozicích vybudovaných oddělením starších českých dějin, především v expozici na zámku Vrchotovy Janovice, nazvané Společnost v Čechách devatenáctého století. Reprezentativní výběr nejcennějších příkladů národního portrétu byl ve stálé expozici NM Památky národní minulosti v Lobkovickém paláci na Pražském hradě až do jejího zrušení k 31. 12. 2005. Tato expozice měla i rozsáhlý katalog. – Další podobizny předních osobností české historie lze ovšem hledat i v ostatních odděleních Historického muzea (odd. novodobých českých dějin, divadelní oddělení, národopisné oddělení, Tyršovo muzeum, archiv NM, numismatické oddělení aj.) i v dalších útvarech Národního muzea (např. v Knihovně NM, v Českém muzeu hudby, Náprstkově muzeu, ale i v Přírodovědném muzeu).


  9. 9. 7 - Entomologická

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětySbírku tvoří převážně suché preparáty ze všech řádů hmyzu z celého světa uložených v entomologických krabicích; nejpočetnější kolekci tvoří brouci (Coleoptera) a motýli (Lepidoptera). Sbírka zahrnuje i typové exempláře, kapalinové preparáty dospělců i jejich vývojových stádií a trvalé mikroskopické preparáty.Jedná se o srovnávací a dokladovou sbírku sbírku hmyzu, kteránslouží tuzemským i zahraničním badatelům, není však přístupná veřejnosti. Veřejnosti je určena entomologická část trvalé zoologické expozice v hlavní budově NM a občasné krátkodobé výstavy. Práce se sbírkami je veřejnosti rověž prezentována formou populárních článků, přednášek, konzultací a občasnými vystoupeními ve sdělovacích prostředcích.


  10. 10. 18 - Knihy

    Sbírkalupa Sbírka Národního muzea
    PředmětyZáklad sbírky tvoří knihovny známých osobností české vědy a kultury uchovávané v původní podobě a uspořádání. Mají velký kulturně-historický a literárněvědný význam a jsou důležitým pramenem při studiu života a díla svých původních majitelů.

Výsledky vyhledávání - RSS 2.0 Váš dotaz: Kód sbírky = "^ces_us_cat sb0000193^"
Nalezeno záznamů: 38