| Předměty | Podsbírka obsahuje sochařská díla od 13. století do současnosti v počtu 904 inv. č.Kolekce začala vznikat už v 19. století (od r. 1818) jako součást obrazárny Moravského zemského muzea. Systematická akviziční činnost je spojena až s osobností ředitele muzea a správce obrazárny dr. Jaroslava Helferta (od r. 1908 kustod uměleckých sbírek, 1921–1939 a 1945–1948 ředitel). Jeho metodický přístup umožnil soustavnější budování sbírky a její rozšiřování o aktuální díla české moderny. Na Helfertovu práci navázal dr. Albert Kutal, jeho nástupce ve vedení obrazárny. Vyčleněním obrazárny muzea v roce 1961 a jejím sloučením s Uměleckoprůmyslovým muzeem vznikla Moravská galerie v Brně. Přestože v rozsáhlé kolekci středověkého umění Moravské galerie nejstarší sbírkový předmět pochází z počátku 13. století (hlavicovité ukončení lucerny na rotundě v Plavči) ucelenější soubor obsahuje díla až ze století čtrnáctého. Svou mimořádnou kvalitou sbírka gotického umění na Moravě přitahuje české i zahraniční badatele a její nejvýznamnější předměty byly několikrát vystaveny v rámci různých expozic a staly se součástí odborných publikacích předních českých i zahraničních badatelů. Převážná většina středověkých děl je anonymních, i když původně mohla mít své konkrétní tvůrce, individuální „rukopis“ však stíral kolektivní způsob práce středověkých dílen. Zatímco v rané fázi (zejména ve 13. a 14. století) je patrná tendence k abstraktnímu formálnímu výrazu a obřadnosti (např. ve vztahu Marie a dítěte – Krista), postupně je zřejmější posun od symbolu k realitě (intimní vztah matky a dítěte), směrem k portrétnímu aspektu fyzického světa, ať již je jeho předmětem člověk, nebo krajina a příroda.Sbírka barokního umění vychází z moravských souvislostí, kdy se na rozdíl od Čech umění baroka rozvinulo do vyhraněné stylové podoby až v 18. století. V důsledku politické a hospodářské situace docházelo v tvůrčím dění k propojení Moravy s tehdejší tvorbou sousedního Rakouska. Šlechtická sídla s přilehlými zahradami dala příležitost uplatnit se na Moravě sochařům činným především v Rakousku, jako byl tam aklimatizovaný Ital G. Giuliani nebo z Bavorska pocházející a v Mikulově usazený I. Lengelacher. Jako velmi výrazné osobnosti moravského sochařství 18. století se uplatnili O. Schweigl a O. Zahner. Období 19. století v oblasti sochařské tvorby je v Moravské galerii relativně slabě zastoupeno. Sbírka je složena v případě mimočeské provenience povětšinou z jednotlivých děl, a to především z Rakouska a Německa, a ani zastoupení moravských a českých autorů není vývojově a stylově ucelenou kolekcí, snad s výjimkou některých autorů českých (J. V. Myslbek, L. Šaloun) a moravských (F. Uprka). Sbírka moderního umění byla od samého počátku jejího budování sporadicky doplňována sochařskými díly autorů činných na přelomu 19. a 20. století (Jan Štursa, Jaroslav Horejc), nepočetně byla obohacena v následujících 30. a 40. letech (O. Gutfreund, V. Makovský, E. Filla). K výraznému posílení a skutečné tvorbě sbírky dochází až v 60. a 70. letech, kdy se podařilo vybudovat pozoruhodný sochařský soubor děl mapující vývoj sochařského umění od začátku 20. století do 70. let (J. Wagner, J. Mařatka, F. Bílek, B. Kafka, J. Lauda, L. Zívr, M. Chlupáč, J. Kaplický, S. Kolíbal, E. Kmentová, Z. Fibichová, Z. Sekal, H. Wichterlová – Stefanová)). Také v 80., ale zvláště v 90. letech dochází k jejímu postupnému doplňování - j. Kolář, H. Demartini, M. Dobeš, V. Janoušková, K. Nepraš, K. Gebauer atd. Mezi posledními přírůstky mapujícími aktuální tendence jsou díla Fr. Skály, V. Krůčka, J. Kovandy, J. Bieleckého, T. Hlaviny, P. Přísaříka aj.)
|
|---|
Sbírka Moravské galerie v Brně
