O sbírkách

Kde se ty sbírky vzaly?

Česká republika patří k zemím, v nichž má sběratelství a následně tvorba sbírek muzejní povahy dlouhou tradici. Na rozdíl od některých jiných evropských zemí, nepostihly její území více než 300 let žádné velké válečné události či jiná plenění, takže shromážděné sbírky jsou bohaté a obdivuhodně dochované. K jejich tvorbě přispěly i velmi dobré majetkové poměry šlechty v 19. století, takže do českých zemí byly přiváženy i předměty kulturní hodnoty z jiných zemí, včetně mimoevropských. Výsledkem je více než 65 mil. věcí movitých, přírodnin a lidských výtvorů, které jsou svědky dávných i nedávných jevů a událostí, a z tohoto důvodů jsou uchovávány ve sbírkách jako významný zdroj historické paměti. Spolu s archiváliemi, kulturními památkami a dalšími předměty kulturní hodnoty tvoří sbírky movité kulturní dědictví společenství, které Českou republiku po staletí obývalo a obývá. Jak to ale všechno začalo a jakými cestami se muzejnictví ubíralo až do dnešních dnů?

Z historie sběratelství v českých zemích

Nahlédněme nejprve do období křesťanského sběratelství, pro něž bylo typické vytváření tzv. chrámových pokladů. Mezi ně dodnes patří především poklad chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Jeho inventář byl poprvé popsán už v roce 1069. Najdeme v něm proslulé části zbroje sv. Václava - přilbu, drátěnou košili a meč, ostatky sv. Vojtěcha, které v roce 1039 přivezl do Čech z Polska kníže Břetislav. Největší proslulosti poklad získal v době vlády císaře a krále Karla IV.

img Karel IV. (1316-1378) byl velmi významným sběratelem, zejména relikvií - památek na pozemský život a umučení Ježíše Krista a život světců, zejména ostatků svatých. V době Karlově, od roku 1350, byly také části svatovítského pokladu spolu s dalšími relikviemi veřejně vystavovány. Jednu z takových výstav, v kapli na Dobytčím trhu v Praze (dnešní Karlovo náměstí), navštívilo v roce 1369 sto tisíc příchozích. Sám Karel popisuje, jak získal další ostatky a relikvie v Trevíru, kde zemřel jeho strýc, arcibiskup-kurfiřt Balduin. Píše: "spatřili jsme tam ostatky, po nichž dávno horoucně jsme toužili. Ačkoliv pak veliké sumy peněz od arcibiskupa nově zvoleného a od kapituly kostela trevírského po právu a spravedlnosti a bez vší výčitky obdržeti jsme mohli, královská však důstojnost naše jimi pohrdajíc, za lepší měla, aby pokladů nebeských i duchovních, jež ani mol nekazí, ani rez nezžírá, ani zloději nevykopávají, aniž kradou, od kléru a kapituly obdržela."

Sběratelství mimořádně přálo období renesance, kdy zkoumání světa prostřednictvím vztahování se k Bohu bylo stále častěji doplňováno vztahováním se ke světu samotnému. Z těch dob připomeňme alespoň sběratelskou činnost bratra císaře Maxmiliána II. arcivévodu Ferdinanda Tyrolského (1529-1595), který byl v letech 1548-1567 místodržícím v Čechách. Vytvořil rozsáhlou sbírku, která byla uchovávána na hradě Křivoklátě. Po ukončení své činnosti v Čechách ji Ferdinand převezl do Innsbrucku, kde je v zámku Ambras uchovávána dodnes. Sbírka obsahuje minerály, zkameněliny, zbraně, astronomické přístroje, hodiny, předměty ze skla, šperky, hudební nástroje a obrazy.

Nejvýznamnějším i nejznámějším sběratelem přelomu 16. a 17. století byl císař Rudolf II. (1552-1612). Shromažďoval své sbírky na Pražském hradě. Měl po celé Evropě své agenty, kteří vyhledávali nové akvizice, byli mezi nimi i císařští vyslanci při panovnických dvorech v Itálii a ve Španělsku. O rozsahu sbírky si můžeme učinit představu podle dochovaných inventářů z období před Třicetiletou válkou. Sbírku tvořila umělecká a uměleckořemeslná díla, astronomické přístroje, hodiny, zbraně turecké, perské, indické a uherské, soubor rohů nosorožců, drahé kameny, přírodní kuriozity. Sbírka vzala za své v posledním roce Třicetileté války, kdy Pražský hrad obsadili Švédové, a to, co ze sbírky zůstalo nezničeno, odvezli jako válečnou kořist. Dochovanou část sbírky představila v roce 1997 v Praze rozsáhlá výstava "Rudolf II. a jeho doba". Z českých šlechticů měl svou "uměleckou komoru" také Petr Vok z Rožmberka.

Ze sběratelů 18. století připomeňme alespoň pražského biskupa Jana Rudolfa Sporcka (1694-1759). Jeho sbírky tvořily přírodniny, umělecké předměty, medaile, mince atp., které se nedochovaly, ale dochovaly se kresby těchto předmětů, které si Sporck sám kreslil. Cenné je, že nakreslil i mobiliář, v němž byla sbírka uchovávána.

img V 18. století vznikaly také četné zámecké, klášterní a palácové obrazárny. K nejznámějším, nejrozsáhlejším a dodnes dochovaným patří lobkovická obrazárna v Roudnici (dnes instalovaná na zámku v Nelahozevsi), obsahující přes 900 uměleckých děl. Obsahuje pozdně renesanční portréty Rožmberků, Pernštejnů a Lobkoviců, malby španělských mistrů Pantoja de la Cruz, Dancheze Coello a Andrease Lopeze, nizozemské malby 16. - 17. století, italské (Canaletto) i české (Petr Brandl) malby. Další významnou a dodnes dochovanou zámeckou obrazárnou je kolovratská obrazárna v Rychnově nad Kněžnou, v níž najdete díla Karla Škréty, Jana Jakuba Hartmana, lovecká zátiší Jana B. Bouttatse a Isaaka Godyna. Známé jsou i obrazárna Colloredů na zámku v Opočně, lobkovická zámecká obrazárna v Mělníku atd. Z církevních obrazáren je nejznámější arcibiskupská obrazárna na zámku v Kroměříži.

V 18. století se také s rozvojem školství zakládaly školní kabinety. K nejproslulejším patřilo "matematické muzeum" v pražském Klementinu, založené roku 1722. Část jeho sbírek se dochovala dodnes.

Konec 18. století s jeho osvícenstvím již zasáhl fenomén, který pak velmi ovlivnil celé století následující - věda. Příklon k vědeckému pojetí zasáhl i sběratelství. Z té doby jsou známé např. sbírky hraběte Františka Josefa Pachty (obrazy, numismatika, knihy), hraběte Františka Antonína Hartiga (zoologické preparáty). Do sběratelství v té době ale vstupují také někteří měšťané a dále se rozšiřují i nově zakládají klášterní sbírky. K opravdu rozsáhlým sbírkám té doby patřila sbírka pražského tiskaře, nakladatele a vydavatele novin Jana Ferdinada z Schönfeldu, nazývaná již "Schönfeldským muzeem". V roce 1799 byla převezena do Vídně a po Schönfeldově smrti v roce 1825 byl vydán její katalog. Z něj víme, že tato sbírka čítala neuvěřitelných 50 tisíc předmětů - rytin, dřevorytů, obrazů, mincí, knih, zbraní, hodin, minerálů atp. Přírodniny sbírali hrabě František Josef Kinský a rytíř Ignác Born. Když byla založena "Soukromá učená společnost", zamýšlel Kinský založit "České museum", které by dokumentovalo přírodní bohatství Českého království. Nakonec se Kinského sbírka stala součástí "přírodovědeckého kabinetu" při pražské univerzitě. Ignác Born prodal svou mineralogickou sbírku do Anglie. Nejznámější přírodovědeckou sbírkou z tohoto období však už navždy zůstane botanická, geologická a paleontologická sbírka hraběte Kašpara Šternberka, která se později stala základem sbírky Národního muzea. Podobně známou a dodnes v původní instalaci dochovanou sbírkou historickou a uměleckou je "Kabinet kuriozit" kláštera premonstrátů v Praze na Strahově.

S využitím publikace Mgr. Jaromíra Kouby "Úvod do muzeologie", Praha 1998, text zpracoval RNDr. Jiří Žalman, vedoucí oddělení muzeí a galerií odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií Ministerstva kultury České republiky v roce 2002.